ZŠ
Vzdělávání žáků základních škol se v současné době realizuje dle upraveného Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) z roku 2015 (MSMT‐28603/2015), návrhy úprav se vztahují k Příloze č. 1 (Opatření ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, platné od 1. ledna 2016) která zahrnuje dílčí změny.
Dokumenty Politika architektury a stavební kultury a Analýza stavební kultury identifikovaly témata, jejichž deficit je v základním vzdělávání pociťován. Současně byl v rámci tohoto projektu realizován průzkum mezi řediteli základních škol, z něhož vyplynuly možnost implementace témat do školských vzdělávacích plánů ZŠ.
Z praktické zkušenosti a pilotního ověření vyplynulo, že žáci základních škol jsou schopni vnímat problematiku stavební kultury na poměrně vysoké úrovni již na prvním vzdělávacím stupni. Z výše uvedených podkladů, ale i z praktické zkušenosti projekční, administrativní, diseminační a plánovací praxe vyplývá, že pro efektivní podporu vzdělávání v oblasti stavební kultury je potřeba toto téma začlenit do standardní základní výuky definované Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání (RVP ZV) kodifikujícím nezbytné kurikulum i tematické přesahy v povinném základním vzdělávání.
Má‐li tedy dojít k systémové implementaci témat stavební kultury do základního vzdělávání, je nutné témata implementovat do RVP ZV. Reálně jsou však – jak vyplývá z realizovaného kvantitativního průzkumu, rozhovory s pedagogy a řediteli, konzultacemi s Národním ústavem pro vzdělávání, diskusí na konferencích a praxe obecně – RVP ZV pod, jak odborným, tak politickým či institucionálním, tlakem z mnoha oborů (mj. dopravní výchova, mediální výchova, multikulturní výchova, finanční gramotnost). Také pedagogové se cítí často přetíženi dalšími požadavky na úpravu vzdělávacích programů a postrádají nezřídka motivaci k rozšíření svého vzdělávání, které dokonce obvykle realizují na úkor vlastního času a nezřídka se podílejí i na jeho nákladech. Největším limitem je však časová dotace ZV, která neumožňuje kvantitativní rozšiřování výuky.
Nejefektivnějším řešením je implementace témat do stávajících RVP, motivace (v praxi poměrně snadná) pedagogů a vedení škol k začleňování témat stavební kultury do ZV či efektivní networking umožňující využití odborníků z praxe či organizace ad hoc přednášek, workshopů a vyučovacích hodin. Pro pedagogy, kteří mají kompetenci a především motivaci téma stavební kultury do výuky průřezově zařadit (což je podmíněno jejich pedagogickou kreativitou) jsou nejvýznamnější pomocí dostupné informace a kontakty, studijní opory, sdílené zkušenosti a možnost spolupráce s odborníky.