Celoživotní vzdělávání

Cíle CŽV

• Veřejná správa se v rozhodovacích i metodických procesech zabývá problematikou kvality architektury, veřejného prostoru, územního plánování, kulturní krajiny, vzdělávání atd. Rozhodnutí veřejné správy kvalitu stavební kultury často ovlivňují. Současně však kvalifikační požadavky na zaměstnance státní správy nespecifikují tematické zaměření jejich, obvykle vysokoškolského, vzdělání. Rozhodovací procesy veřejnou správou realizované pak přirozeně inklinují k, často k prvoplánovité, aplikaci norem, legislativního rámce atd. a opomíjejí širší kulturní, historické, estetické, environmentální i sociální okolnosti.
• Studium stavební kultury realizované v programech celoživotního vzdělávání by zaměstnance veřejné správy mělo seznámit především s oborovými paradigmaty, které je při jejich práci nutné zohledňovat. Program CŽV je nastaven tak, aby byl kompatibilní se zákonem o státní službě (č. 234/2014 Sb), který v hlavě IV zmiňuje i problematiku vzdělávání státních zaměstnanců.
• Kurz Stavební kultura účastníkům CŽV prezentuje legislativní, interdisciplinární, technologické, ekonomické a sociální souvislosti problematiky architektury, stavitelství, designu prostředí, územního plánování s cílem posílit jejich kompetence pro participaci na rozvoji obce a regionu, seznámit je s aktuálním vývojem relevantních disciplín. Kompetence jsou rozvíjeny především v oblasti územního plánování, metodologie participace, stavebních předpisů, památkové péče, environmentální osvěty, udržitelného rozvoje sídel a sociálního bydlení. Výukové moduly reflektují i implementaci konceptu smart cities.
• Nejdůležitějším cílem CŽV je iniciovat znalostně aktualizovaný a oborově širší pohled na administrativní praxi a přístup k její realizaci.

Východiska

Témata CŽV vyplývají z následujících východisek:

• konzultace se zástupci profesních komor,
• Politika architektury a stavební kultury České republiky (MMR),
• Analýza stavební kultury (MMR),
• Kompetenčního zákona vymezujícího působnost jednotlivých ministerstev a úřadů státní a veřejné správy,
• analýzy studijních oborů nutných k získání autorizace ČKAIT a ČKA identifikující prostor pro rozšíření vzdělávání členů komor,
• analýzy (nové) legislativy ovlivňující stavební kultur (mj. Směrnice o energetické náročnosti budov, tzv. 20–20-20),
• konzultace s vedením a zaměstnanci vybraných úřadů (mj. Agentura pro ochranu přírody a krajin, Státní fond životního prostředí. Státní pozemkový úřad, Agentura pro sociální začleňování apod.),
• analýzy příkladů (pozitivních i negativních) projevů stavební kultury,
• analýzy rozhodovacích a administrativních procesů ve veřejné správě ovlivňujících úroveň stavební kultury.

Diversifikace, aktualizace a prezentace témat CŽV

Projekt počítá s tím, že pro každého identifikovaného příjemce (komora, organizace) bude připraven zvláštní kurz zohledňující potřeby cílové skupiny. Customizace bude spočívat především v rozvržení doporučených lekcí.

Jednotlivé lekce/kurzy jsou navrženy v podobné struktuře jako předměty VŠ studia zohledňují dosavadní praxi. V případě CŽV pro veřejnou správu bude obsah provázán s platnou legislativou relevantní pro působnost úřadu.

Sylaby kurzů budou zveřejněny na webových stránkách projektu, po dobu jeho udržitelnosti aktualizovány spolu s doporučenými zdroji, odkazy na příklady dobré praxe, kontakty na možné lektory a vzdělávací instituce atd. V případě CŽV pro veřejnost bude formální kodifikace kurzů/lekcí odpovídat metodice používané pro univerzity III. věku, ty budou také dostupné na webových stránkách komunikační platformy projektu Stavební kultura.

Část kurzů CŽV bude přizpůsobena možnosti získat za ně i kredity v rámci VŠ studia (úspěšným absolventům CŽV v rámci akreditovaných studijních programů, kteří se stanou studenty podle § 48 až 50 zákona, může VŠ uznat kredity, které získali v programu CŽV až do výše 60 % kreditů potřebných k řádnému ukončení studia daného).

Studium CŽV je projektováno pro prezenční či kombinovanou formu. Kurzem CŽV v rámci programů CŽV se rozumí jednotlivý předmět/lekce, programem CŽV se rozumí souvislý soubor kurzů CŽV. Každý kurz je ohodnocen počtem kreditů s ohledem na náročnost odpovídajícího předmětu v běžném akreditovaném bakalářském či navazujícím magisterském studijním programu.

Hodnocení studia účastníka CŽV se předpokládá formou testu či ohodnocení zadané práce.  Zvládnutí látky obsažené v souboru předmětů v souvislostech a vazbách se prověřuje soubornou zkouškou, pokud je po definované studijní etapě CŽV navržena. Projekt navrhuje absolventům, kteří předepsaným způsobem úspěšně ukončí studium kurzů programu CŽV vydání „Osvědčení o absolvování studia v programu CŽV (Certificate of Completion of Studies in the Lifelong Learning Programme)“, ve kterém budou vyznačeny názvy všech úspěšně zakončených kurzů, jejich kreditové ohodnocení a dosažená klasifikace.

Implementace projektu

V rámci přípravy projektu byly připraveny kurzy pro Agenturu pro ochranu přírody a krajiny ČR (problematika krajinného rázu), Státní fond životního prostředí ČR (architektonické aspekty podpory snižování energetické náročnosti), Státní pozemkový úřad (krajinný ráz), Pro potřeby Jihomoravského kraje byl navržen kurz Stavební kultury pro MPA Institut, z. ú. (navazující na AQE Academy společnosti AQE advisory).

Výsledky projektu byly zohledněny při přípravě navazujícího magisterského studia Plánování a řízení sídel a regionů na Masarykově ústavu vyšších studií ČVUT a Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity.

Část výsledků Projektu je nyní implementována do návrhu nefinančních kritérií pro investiční veřejné zakázky financované ze zdrojů Ministerstva životního prostředí.

V tomto výstupu projektu Výzkum vhodných nástrojů ke zvyšovaní stavební kultury je zohledněn význam celoživotního vzdělávání jako efektivního instrumentu, který mj. usnadňuje hledání společného hodnotového rámce v této oblasti za situace, kdy část participačních a negociačních procesů je nezřídka limitována profesní řevnivostí, sektorovou slepotou, deficitem holistického přístupu, předmětných znalostí i schopnosti sdílet a chápat vzájemná stanoviska, zájmy a požadavky.

Proces participace se pak v posledních letech dostal do středobodu zájmu při plánování staveb i rozhodování o využití území, stává se nedílnou součástí strategického plánování sídel a regionů a jsou i formulovány v minulosti opomíjené determinanty územních investic (genderové, klimatické). Tento vývoj však vyžaduje na všech stranách, a to i laických, dostatečné znalosti mj. i stavební kultury. Zahraniční zkušenosti, např. z Vídně, Kodaně či Barcelony ukazují, že vyšší míra poznání s sebou přináší i větší pravděpodobnost dosažení konsenzu.

Při přípravě aktualizace Strategického plánu hl. m. Prahy, v rámci které byly cíleně oslovovány různorodé zájmové skupiny, se prokázalo, že seznámí‐li se – často i zcela antagonistickými zájmy limitované – zájmové skupiny (ekologičtí aktivisté/developeři) podrobněji a racionálně s východisky a odbornou stránkou svých požadavků a zájmu, často zjišťují, že předmět jejich sporu se velmi zúží. To se však neobejde bez schopnosti komplexního vnímání problematiky.

Deficit shody na hodnotovém systému, neřkuli pak na cílech, determinujících plánování a řízení sídel však mají také veřejné instituce. Pro ně je v ČR typické, že hájí svůj úzký sektorový zájem, často protichůdná (památkáři, ekologové, energetici, projektanti, architekti, dopravní inženýři). Nástrojem rozhodování pak zůstává pouze legislativa, často implementovaná s rezignací na hledání synergií, progresivních a dlouhodobě udržitelných řešení. Také důvod této institucionální disharmonie leží v deficitu znalostí. V případě témat zahrnutých do oblasti stavební kultury jsou však následky velmi hmatatelné.

Jedním z řešení je širokospektrálně pojaté celoživotní vzdělávání mimo rámec tradiční školní výuky.