Vzdělávání
Vzdělávání pedagogů je v projektu řešeno dvěma způsoby – prostřednictvím VŠ vzdělávání budoucích učitelů a Celoživotního vzdělávání pedagogů.
Úprava vzdělávacích plánů pro vzdělávání pedagogů byla řešena formou změnových návrhů vzdělávacích plánů stávajících a to ve formátu, který je předkládán Akreditačnímu úřadu i, tedy formulářích jednotlivých – nových či modifikovaných – předmětů a s komentářem, jaké dopady, náklady a předpoklady jejich zavedení bude mít.
Řešitel tento výstup konzultoval s Národním ústavem pro vzdělávání. Užší spolupráce proběhla také s Katedrou inženýrské pedagogiky Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT a to především v oblasti žádané prioritizace technické výchovy, formální přípravy obsahu vzdělávání a metodiky výuky budoucích pedagogů. Je zřejmé, že část obsahu „stavební kultura“ je možné zajistit i odborníky s nepedagogickým vzděláním doplněným o pedagogickým studiem a že pro část odborníků (architekti) je pedagogická práce zajímavá.
Obsahový rámec tohoto výstupu směřuje především k holistickému pojetí problematiky a její integrace do odborné přípravy v rámci akreditovaných aprobací na vysokých školách, které zajišťují vzdělávání učitelů pro I. – III. stupeň.
Ukazuje se, že pro projekt relevantní obsah lze implementovat do několika vzdělávacích oblastí RVP (reálně pak do ŠVP), které zajišťuje poměrně široká škála kvalifikací/aprobací, ale že je žádoucí, aby byly cíleny i aprobace jiné a také, že rychlejší rozšíření, spíše reálné než formalizované, kvalifikace pedagogů je možné spíše v rámci celoživotního vzdělávaní a to i za přispění fondů EU (viz dotační audit). Na seminářích k projektu byly domluveny pilotní přednášky členů řešitelského týmu ve šk. roce 2016/17.
Viz podrubrika.
Popis úprav Rámcových vzdělávacích plánů pro ZŠ
Rámcové vzdělávací programy vycházejí z nové strategie vzdělávání akcentující klíčové kompetence provázané se vzdělávacím obsahem a jeho uplatněním v praktickém životě. Vycházejí z koncepce společného vzdělávání a celoživotního učení a stanoví úroveň vzdělání pro absolventy jednotlivých vzdělávacích etap.
Dík pedagogické autonomii škol a profesní odpovědnosti učitelů za výsledky vzdělávání je možné, s uplatněním principů RVP, zařadit problematiku stavební kultury jako součást základního vzdělávání do průřezových témat a komplexní přístup k realizaci vzdělávacího obsahu využít modifikaci vzdělávacího obsahu, rozsahu a zaměření výuky, metod práce s ohledem na potřebu zařazení požadovaných témat do výuky.
To lze realizovat s ohledem na variabilní organizaci a individualizaci výuky podle potřeb a možností žáků a je možné využívat vnitřní diferenciaci výuky, vytvářet širší nabídku volitelných předmětů pro rozvoj zájmů a individuálních předpokladů žáků i s ohledem na naplňování vládou schválené Politiky architektury a stavební kultury v ČR a využitím výsledků Výzkumu vhodných nástrojů ke zvyšování stavební kultury.
Implementace témat spojených s problematikou stavební kultury je v souladu s cíly základního vzdělávání a potřebou utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání využitelné v reálném životě.
Zvláště je možné témata stavební kultury, vzhledem k jejímu provázání s praktickým každodenním životem a kreativními disciplínami i interdisciplinárnímu charakteru využít k podpoře tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů; vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci; rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat, připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti; rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k prostředí a přírodě.
Problematika stavební kultury postihuje následující vzdělávací oblasti:
- Člověk a jeho svět.
Tematické okruhy:
– Místo, kde žijeme
– Rozmanitost přírody - Člověk a společnost.
Vzdělávací obory:
– Dějepis.
– Výchova k občanství.
- Člověk a příroda.
Vzdělávací obory:
– Geografie.
– Přírodopis. - Umění a kultura.
Vzdělávací obory:
– Výtvarná výchova.
ací programy vycházejí z nové strategie vzdělávání akcentující klíčové kompetence provázané se vzdělávacím obsahem a jeho uplatněním v praktickém životě. Vycházejí z koncepce společného vzdělávání a celoživotního učení a stanoví úroveň vzdělání pro absolventy jednotlivých vzdělávacích etap.
Dík pedagogické autonomii škol a profesní odpovědnosti učitelů za výsledky vzdělávání je možné, s uplatněním principů RVP, zařadit problematiku stavební kultury jako součást základního vzdělávání do průřezových témat a komplexní přístup k realizaci vzdělávacího obsahu využít modifikaci vzdělávacího obsahu, rozsahu a zaměření výuky, metod práce s ohledem na potřebu zařazení požadovaných témat do výuky.
To lze realizovat s ohledem na variabilní organizaci a individualizaci výuky podle potřeb a možností žáků a je možné využívat vnitřní diferenciaci výuky, vytvářet širší nabídku volitelných předmětů pro rozvoj zájmů a individuálních předpokladů žáků i s ohledem na naplňování vládou schválené Politiky architektury a stavební kultury v ČR a využitím výsledků Výzkumu vhodných nástrojů ke zvyšování stavební kultury.
Implementace témat spojených s problematikou stavební kultury je v souladu s cíly základního vzdělávání a potřebou utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání využitelné v reálném životě.
Zvláště je možné témata stavební kultury, vzhledem k jejímu provázání s praktickým každodenním životem a kreativními disciplínami i interdisciplinárnímu charakteru využít k podpoře tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů; vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci; rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat, připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti; rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k prostředí a přírodě.
Problematika stavební kultury postihuje následující vzdělávací oblasti:
- Člověk a jeho svět.
Tematické okruhy:
– Místo, kde žijeme
– Rozmanitost přírody - Člověk a společnost.
Vzdělávací obory:
– Dějepis.
– Výchova k občanství.
- Člověk a příroda.
Vzdělávací obory:
– Geografie.
– Přírodopis. - Umění a kultura.
Vzdělávací obory:
– Výtvarná výchova.
Viz podrubrika.
Odkazy na instituce
Organizace, které se zabývají architekturou, stavebnictvím a stavební kulturou:
ČVUT v Praze
VUT v Brně
Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze
Fakulta životního prostředí ČZU v Praze
Česká komora architektů
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Ústav územního rozvoje
Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy
Architektura do škol / Architekti ve škole
Asociace výtvarných pedagogů
Národní síť Zdravých měst
Ekologický institut Veronica
Společnost pro krajinnou architekturu
CCEA – Centrum pro středoevropskou architekturu
Nadace Proměny Karla Komárka
Nadace Partnerství
Arnika
Děti Země
Popis úprav Rámcových vzdělávacích plánů pro SOŠ
Rámcové vzdělávací obory středního odborného vzdělávání zahrnují poměrně širokou paletu středních škol, proto je zde prostor pro diferencované zařazení tematiky do výuky.
Relevantní jsou vybrané obory skupiny J, H, M, L (Stavebnictví, geodézie a kartografie; Zpracování dřeva a výroba hudebních nástrojů; Zemědělství a lesnictví).
Popis úprav Rámcových vzdělávacích plánů pro gymnázia
RVP pro gymnázia poskytuje poměrně velký prostor pro zařazení tematiky. Při pilotních hodinách jsme se setkali se zájmem studentů o téma, studenti byli dokonce schopni napsat práce na úrovni VŠ/bakalářských seminárních prací na základě zhlédnutí videozáznamu přednášky (P. Štěpánek) o udržitelných sídlech.
Na gymnáziích je i předpoklad zavedení nepovinného předmětu stavební kultura, pro který byl v rámci projektu připraven sylabus.
Problematika stavební kultury postihuje následující vzdělávací oblasti:
- Matematika a její aplikace
- Člověk a společnost.
- Člověk a příroda.
- Umění a kultura.
Viz podrubrika.
Popis úprav Rámcových vzdělávacích plánů pro základní umělecké vzdělávání
Umělecké (především hudební) vzdělávání má v českých zemích dlouholetou tradici. V současné době jsou ZUŠ součástí systému na sebe navazujícího uměleckého vzdělávání. Jejich struktura, široká síť a provázanost v systému uměleckého vzdělávání nemá dnes v evropském ani světovém měřítku obdobu. Člení se podle § 109 zákona č. 561/2004 Sb. na přípravné studium, základní studium I. a II. stupně, studium s rozšířeným počtem vyučovacích hodin a studium pro dospělé.
Problematika stavební kultury je spojená především s výtvarným oborem a to oblastí Recepce a reflexe výtvarného umění.
ZUŠ umožňují podchytit a vzdělávat většinu mimořádně nadaných jedinců a odborně je připravit na neprofesionální uměleckou činnost, popřípadě na studium na SŠ a VŠ uměleckého nebo pedagogického zaměření.
RVP pro základní umělecké vzdělávání vychází z nové strategie vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR, je koncepčním východiskem pro tvorbu rámcových vzdělávacích programů pro střední a vyšší odborné školy s uměleckým zaměřením a konzervatoře.
Je založen na principech:
- liberalizace vzdělávacího procesu, podpory vzdělávací autonomie ve školách
- profesní odpovědnosti učitelů a zavádění nových forem a metod do výuky
- zdůraznění směřování žáka k osvojování si klíčových kompetencí
- rovného přístupu k uměleckému vzdělávání v základních uměleckých školách
- udržování a rozvíjení kulturních tradic
V rámci pohovorů s pedagogy (PhDr. jana Jebavá, PaedDr. Josef Zedník, Mgr. Jaroslav Nobilis) se ukázalo, že na ZUŠ je ve výtvarných oborech potenciál začlenit více teoretické, s výtvarnou praxí bezprostředně spjaté (s ohledem na obvykle tříhodinové lekce a zainteresované žáky) výuky. Zde je tematika Stavební kultury dokonce velmi vítaná.
Vzdělávání podle RVP ZUV umožňuje uspořádat výuku podle potřeb žáků i školy. Tím podtrhuje autonomii jednotlivých škol, umožňuje jejich profilaci a poskytuje možnosti variabilnější organizace vzdělávání. Smyslem základního uměleckého vzdělávání je nejen poskytnutí základů uměleckého vzdělání v jednotlivých uměleckých oborech, ale především pěstování potřebných vlastností a žádoucích životních postojů žáků prostřednictvím vlastní tvorby a setkávání se s uměním.
Viz podrubrika.
Informační zdroje
Adlerová, Alena. České užité umění: 1918–1938. Praha: Odeon, 1983.
Alison, J., Bayer, M.A., Migayrou, F., Spiller, N. Future city, experiment and utopia in architecture. London: Thames & Hudson,
Argan, G. C. The Renaissance City New York: George Braziller, 1969.
Aristelés. Poetika. Praha: Rezek, 1999.
Arnheim, R. Visual Thinking. University of California, 1969.
Bachelard, Gaston. Poetika prostoru. Praha: Malvern, 2009.
Baše, Miroslav. Česká architektura 1945 – 1995. Praha: Obec architektů, 1995.
Baudelaire, Charles. Úvahy o některých současnících. Praha: Odeon, 1968.
Belting, Hans. Bild und Kult. Eine Geschichte des Bildes vor dem Zeitalter der Kunst. H.Beck, 2001.
Benedict, M. (ed.). Cyberspace: First Steps. The MIT Press, Cambridge, Massachusetts, 1991.
Benešová, Marie. Česká architektura v proměnách dvou století: 1780–1980. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984.
Benjamin, Walter. Dílo a jeho zdroj. Praha: Odeon, 1979.
Bey, Hakim. Dočasná autonomní zóna. Praha: Tranzit, 2004.
Bishop, C. Participation. Cambbridge. Massachusetts: The MIT Press, 2006.
Blažíček, Oldřich J. Umění baroku v Čechách. Praha: Obelisk, 1971.
Bloemink, B., Cunningham (ed.). J. Design is not Art. London, 2004.
Bollnow, O. F. Mensch und Raum. Stuttgart: Kohlhammer,
Bourriaud, N. Postprodukce. Praha: Tranzit, 2004.
Bürdek, B. Design, geschichte, Theorie und Praxis der Produktgestaltung. Köln: DuMont Buchverlag, 1991.
Bürger, P. Theory of the Avant‐Garde. Minneapolis: University of Minnesota Press, 2009.
Časopis Zahrada – park – krajina: odborný časopis oboru sadovnictví a krajinářství. Praha: Koršach, 1996‐.
Časopis Architekt. Praha: Vydavatelství Julius Macháček – KABINET.
Časopis. Stavba. Praha: L.L. production,
Časopis Zlatý řez. Praha: Zlatý řez, 1992 -.
Časopis Design trend. Brno: Design centrum České republiky, 1991 – 2007. (včetně výročních Almanachů. Brno: Design centrum České republiky, 1998, 1999, 2000.)
Danto, Arthur. Konec umění. Estetika. 1998.
Debord, Guy. Společnost spektáklu. Praha: Intu, 2007.
Chabrada, Rudolf, Krása, Josef (ed.). Dějiny českého výtvarného umění I/1, 2. Od počátků do konce středověku. Praha, 1984–1989.
Dvorský, Jiří, Fučíková, Eliška (eds). Dějiny českého výtvarného umění, Od počátku renesance do závěru baroka II/1,2. Praha, 1989.
Deyan Sudjic: The Edifice Complex. London: Penguin Books, 2005.
Dewey, John. Experience and nature. Chicago: Open Court,
Doseděl, Antonín. Čítanka výkresů ve stavebnictví. 3. upr. vyd. Praha: Sobotáles, 2004.
Doubravová, Jarmila. Sémiotika v teorii a praxi. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008.
Drábek, K., Harant, F., Setzer, O. Deskriptivní geometrie I, II., Praha: SNTL, 1979.
Duby, Georges. Věk katedrál: umění a společnost 980‑1420. Praha: Argo, 2002.
Eco, Umberto (ed.). Dějiny krásy. Praha: Argo, 2005.
Eco, Umberto. Umění a krása ve středověké estetice. Praha: Argo, 1998.
Eisenman, S.F. Ninetheenth Century Art, A Critical History. London: Thames & Hudson,
Fiell, C., Fiell, P. Industrial Design A‐Z. London: Taschen, 2006.
Fishman, R. L´Utopie Urbaine au XXe siecle. Bruxelles: Mardaga,
Foster, Hal. Umění po roce 1900: modernismus, antimodernismus, postmodernismus. Praha: Slovart, 2007.
Foucalt, Michel. Myšlení vnějšku. Praha: Herrmann & synové, 1996.
Foucalt, Michel. Sen a obraznost. Liberec: Dauphin, 1995.
Frampton, Kenneth. Moderní architektura: kritické dějiny. Praha: Academia, 2004.
Frascina, F., Harrison, C. (eds.). Modern Art and Modernism, A Crirical Anthology, SAGE Publications, The Open University 1982.
Gilbert, Katharine, Everett a Helmut Kuhn. Dějiny estetiky. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965.
Gombrich, E. H. Umění a iluze: studie o psychologii obrazového znázorňování. Praha: Odeon, 1985.
Gombrich, E. H. Příběh umění. Praha: Odeon, 1992.
Goodman, Nelson. Jazyky umění: nástin teorie symbolů. Praha: Academia, 2007.
Grau, O. (ed.). Cambridge, Massachusetts: The MIT Press, 2007.
Greenberg, C. Modernistická malba. In: Tomáš Pospiszyl (ed.). Před obrazem. Praha: OSVU
Haipl, W; Haumer, G.: Design (Verstehen – Lernen – Ausfuhren). Publisher, Trauner Verlag, 2014.
Hájek, Petr. Pozemní stavitelství pro 1. ročník SPŠ stavebních. Vyd. 6. Praha: Sobotáles, 2005.
Halík, Pavel, Petr Kratochvíl a Otakar Nový. Architektura a město. Praha: Academia, 1996.
Hanhardt, John G. (ed.). Video Culture: A Critical Investigation. New York: Peregrine Smith Books, 1986.
Harrison, Ch., Wood, P. (eds.). Art in Theory 1900–2000. Oxford: Blackwell Publishing,
Harrison, Charles, Wood, Paul (eds.). Art in Theory 1900–2000. Oxford: Blackwell 2002.
Hay, D. The Age of the Renaissance. London: Crescent,
Heskett, J. Industrial Design. London: Thames & Hudson, 1984.
Hieke, Karel. Praktická dendrologie. Praha: SZN, 1978. (a jiné publikace tohoto autora)
Hilberseimer, L. Entfaltung einer Planungidee. Frankfurt am Main: 1963.
Hobsbawm, Eric, Ranger, Terence (eds). The invention of tradition. Cambridge, 1983.
Hocke, G. Svět jako labyrint/Manýrismus v literatuře. Praha: H+H, Triáda,
Hofmann, W. Das irdische Paradies. München: Prestel,
Hochman, Elain. Baymaus: Crucible of modernism, New York: Fromm Intl,
Holl, Steven. Paralaxa. Brno: ERA Group, 2003.
Honour, H. Neo‐classicism. London: Penguin, 1991.
Horáček, Petr. Encyklopedie listnatých stromů a keřů. Brno: Computer Press, 2007.
Horák, Stanislav. Sbírka řešených úloh z deskriptivní geometrie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1966.
Horký, Jaroslav. Tvorba krajiny. 2. přeprac. vyd. Praha: České vysoké učení technické, 1988. (a jiné publikace tohoto autora)
Horyna, M. J. B. Santini – Aichel: Život a dílo. Praha: Karolinum, 1998.
Howard, E. Zahradní města budoucnosti. Praha: Vesmír, 1924.
Hrčková, Naďa. Dějiny hudby VI. – 20. století (1), Praha: Ikar, 2006.
Hrůza, Jiří. Teorie města. Praha: Československá akademie věd, 1965.
Hurych, Václav. Sadovnictví I, II. Praha: SZN, (a jiné publikace tohoto autora)
Huyghe, R. (ed.). Umění renesance a baroku. Umění a lidstvo. Praha: Odeon, 1970.
Huyghe, R. (ed.). Umění a lidstvo Larousse 4: Umění nové doby. Praha: Odeon, 1974.
Hvattum, M. Gotfried Semper and the Problem of Historicism, Cambridge: Cambridge University Press,
Jameson, F. Postmodernism, or, The Cultural Logic of Late Capitalism. Durham: Duke University Press, 1991.
Janke, R. Architectural Models. London: Thames and Hudson, 1968.
Jodidio, P. Architecture Now! 1.–5. (přehledy o světové architektuře). Köln: Taschen, 2007.
Jodidio, P. Contemporary European Architecture, sv. 1–6. Köln: Taschen 1996–8.
Junková, Marie. Konstrukce základních druhů oděvů: text ke cvičení. Liberec: Technická univerzita, 2003.
Kalista, Z. Tvář baroka. Praha: Vyšehrad, 1982.
Kandinsky, Wassily. O duchovnosti v umění. Praha: Triáda, 1998.
Kandinsky, Wassily. Bod – linie – plocha: příspěvek k analýze malířských prostředků. Praha: Triáda, 2000.
Kant, I. Kritika soudnosti. Praha: Odeon, 1975.
Kardoš, P. Urbanistický prostor, urbánne prostredie, prostorová simulácia. Habilitačná práca, STU Bratislava.
Kargerová, Marie. Deskriptivní geometrie: pro technické školy vysoké, vyšší a střední. Ostrava: Montanex, 1997.
Kemp, W. Architektur analysieren. München: Schirmer/Mosel, 2009.
Kratochvíl, Petr, Halík, Pavel. Česká architektura 1989–1999. Praha: Prostor, 1999.
Klessmann, E. Die deutsche Romantik, Köln, 1979.
Kolesár, Z. Kapitoly z dějin designu 1. a 2. díl. Bratislava: Slovenské centrum dizajnu, 1998.
Kolesár, Z. Kapitoly z dějin designu 1, 2. díl. rozšířené vydání. Bratislava: Slovenské centrum dizajnu, 2008.
Kolesár, Z. Kapitoly z dějin grafického designu. Slovenské centrum dizajnu, 2006.
Konečný, Lubomír. Mezi textem a obrazem: miscellanea z historie emblematiky. Praha: Národní knihovna ČR, 2002.
Koolhaas, Rem. Třeštící New York: retroaktivní manifest pro Manhattan. Praha: Arbor vitae, 2007.
Kopřivová, H. Deskriptivní geometrie I, II.. Praha, CVUT, 1997
Koudelková, Dagmar, Šimková, Anežka (ed.). Atika 1987–1992: emoce a forma. Brno: ERA, 2007.
Krier, Léon. Architektura – volba nebo osud. Praha: Academia, 2001.
Krier, R. L´Espace de la ville. Bruxelles, 1975.
Krňanský, J. Konstrukce pozemních staveb pro architekty, Liberec: TUL, 2007.
Krňanský, J., Staněk, S., Stránský, J., Košťálová, J. Pomůcka pro navrhování staveb pro architekty. Liberec: TUL, 2007.
Lamarová, M. Katalog výstavy 50. léta – užité umění a design. Praha: UPM, 1988.
Lamarová, M. Katalog výstavy Český design 1980 – 1999. Praha: UPM, 1999.
Lamarová, M. Katalog výstavy Století designu. Praha: UPM, 1984.
Le Corbusier. La Charte d´Athenes, Paris: 1943.
Le Corbusier. La ville radieuse, Paris: 1935.
Le Corbusier. Za novou architekturu, Praha: Rezek 2005.
Le Goff Kultura středověké Evropy. Praha: Vyšehrad, 2005.
Lévy, P. Kyberkultura. Praha: Karolinum, 2001.
Loos, A. Řeči do prázdna. Praha: Pragma, 2001.
Lynch, Kevin. Das bild der stadt. Berlin: Birkhäuser Verlag,
Lynch, K. Obraz města. Praha: Bova Polygon,
Lyotard, F. O postmodernismu. Praha: Filosofia, 1993.
Malevič, K. Suprematistické zrcadlo. Praha: Brody,
Malina, F. J. (ed.). Kinetic Art: Theory and Practice. Dover Publications Inc, 1974.
Manovich, L. The Language of New Media. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press, 2001.
Martel, R. Art Action 1958/1998. Quebec: Intervention Editions, 2001.
M. Matthew Barney, Sammlung Götz. München: 2007.
Mau, B. Life Style. London: Phaidon Press, 2000.
Menšík, M., Setzer, O., Špacek, K. Deskriptivní geometrie. Praha: SNTL, 1966.
MERLEAU‐PONTY, Maurice. Oko a duch a jiné eseje. Praha: Obelisk, 1971.
Michl, Jan. Tak nám prý forma sleduje funkci: sedm úvah o designu vůbec a o chápání funkcionalismu zvláště. Praha: VŠUP, 2003.
Mirzoeff, N. (ed.). The Visual Culture Reader. Oxon: Routledge,
Mallgrave, H.,F. (ed.). Modern Architectural Theory, A Historical Survey, 1673–1968. Cambridge University Press, 2009.
Mondrian, Piet a Tomáš Pospiszyl. Lidem budoucnosti: studie k neoplasticismu. Praha: Triáda, 2002.
MORANT, Henry de, GASSIOT‐TALABOT, Gérald, HOBZEK, Josef. Dějiny užitého umění od nejstarších dob po současnost. Praha: Odeon, 1983.
Mosser, M., Teyssot, G. The History of Garden Design: The Western Tradition from the Renaissance to the Present Day. London: Thames and Hudson, 1991.
Mráz, Bohumír. Dějiny výtvarné kultury I‐II. Praha: Idea servis,
Musilová, B. Studijní příručka. Liberec: TUL. Dostupná na: http://www.kod.tul.cz/predmety/FRVS_2648_2010/sylaby/ks.pdf
Miljutin, N. A. Socgorod, výstavba socialistických měst v Sovětském Svazu, Praha: 1932.
Nakamichi, Tomoko. Pattern Magic. YesAsia Catalog. Pattern Magic. YesAsia Catalog 2005.
Navrátil, Miloš. Nástin vývoje evropské hudby 20. století. Ostrava: Montanex, 1996.
Nelson, R., Shift, R. (eds.). Kritické pojmy dejín umenia, Bratislava: Slovart, 2004.
Nemčoková, R., Komárkova, P. Konstrukce oděvů podporovaná počítačem – Text ke cvičení. 1.vyd. Liberec: TUL 2003.
Neufert, P., Neff, L. Dobrý projekt – správná stavba – dům, byt, zahrada Bratislava: JAGA group, 2005.
Neumann, Jaromír. Český barok. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Odeon, 1974.
Noclin, L. Realism. London: Penguin Books, 1990.
Norbert‐Schulz, Ch. Genius Loci, k fenomenologii architektury. Praha, 1993.
Norman, D. A. Emotional Design. Why we love (or hate) everday things. New York: Emotional Design. Why we love (or hate) everday things, 2005.
Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 2006.
Novotný, J., Michálek, J. Pozemní stavitelství v kresbách pro 1. až 4. ročník SPŠ stavebních, Praha: Sobotáles, 2006.
Nový, O. Česká architektonická avantgarda. Praha: Prostor, 1998.
Nyman Experimental Music, Cage and beyond. New York: Schirmer Books, 1981.
Oechslin, W. Stilhülse und Kern, Otto Wagner, Adolf Loos und der evolutionäre Weg zur moderne Architektur. Zürich: ETH, 1994.
Ottomeyer, Hans, Schröder, Klaus Albrecht, Winters, Laurie. Biedermeier, Erfindung der Einfachheit. Wien: Hatje Cantz Verlag, 2006.
Otruba, Ivar. Krásy anglických zahrad. Brno: Era, 2005.
Otruba, Ivar: Krásy italských zahrad. Brno: Era, 2003.
Otruba, Ivar: Zahradní architektura – tvorba zahrad a parků. Brno: Era, 2002. (a jiné publikace tohoto autora)
Packer, R. (ed.) From Wagner to Virtual Reality. New York: W. W. Norton & Company, 2002.
Pauly, J. Stopy designu ve sbírkách NTM, 1. a 2. díl. Praha, 1995.
Pauly, J. Průmyslový design ve čtyřicátých letech. In: Švácha, R. et al. Dějiny českého výtvarného umění Praha: Academia, 2007.
Pauly, J. Průmyslový design 1970 – 1989 a Průmyslový design 1989 – 2000. In: Švácha, R. a kol. Dějiny českého výtvarného umění VI. 2. díl. Praha: Academia, 2007.
Pelcl, Jiří (ed.). Český design: 1995–2000. Praha: Prostor – architektura, interiér, design, 2001.
Pešina, J. České gotické umění, Praha: Academia, 1970.
Petránsky, Ĺ. a kol.: Teória a metodológia dizajnu II. Bratislava: STU, 2011.
Petránsky, Ĺ.: Teória a metodológia dizajnu. Liberec: TUL, 1995.
Petříček, M. Myšlení obrazem. Praha: Herrmann & synové, 2009.
Platón. Symposion. Praha: Oikoymenh,
Platón. Ústava. Praha: Oikoymenh,
Plótinos. Dvě pojednání o kráse, Praha: Rezek, 1994.
Popper, F. From Technological to Virtual Art. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press, 2006.
Pospíšil, J. Model v architektuře a urbanismu.
Potter Four Musical Minimalists, Cambridge University Press, 2000.
Preiss, P. Panoráma manýrismu: kapitoly o umění a kultuře 16. století. Praha: Odeon, 1974.
Předpis č. 183/2006 Sb. – Zákon o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
Přívratská, J. Geometrie pro techniky – modul 0. Skriptum TUL. Liberec, TUL, 2004.
Přívratská, J. Geometrie pro techniky – modul 0S. Sbírka úloh. Liberec, TUL, 2004.
Půbal, Z., Jíra, J., Bill, Z., Výborný, J. Konstrukce pozemních staveb. Praha: ČVUT, 1980.
Puchýřová, J. Cvičení z deskriptivní geometrie, část A. Skriptum VUT v Brně. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2005.
Quinn, B. The fashion of Architecture. London: Bloomsbury Academic,
Ragon, M. Kde budeme žít zítra. Praha: Mladá fronta, 1968.
Renaissance Engineers Florans. 1996.
Ročenka Česká architektura. Praha: Prostor – architektura, interi, 200‑2007.
Rossi, A. The Architecture of the City. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press, 1985.
Rossi, A. Vědecká autobiografie. Praha: Arbor vitae, 2005.
Rowe, C. Matematika ideální vily a jiné eseje. Brno: Era, 2007.
Ruff, T. Nudes. New York, 2003.
Sborník konference Kulturní fenomén funkcionalismu. Zlín: Státní galerie, 1995.
Semper, G. Style in the Technical and Tectonic Arts. Santa Monica: Getty Research Institute, 2004
Semper, G. The Four Elements of Achitecture and Other Writings. Cambridge, 1989.
Schorke, C.E. Vídeň na přelomu století. Brno: Barrister & Principal,
Sitte, C. Stavba měst podle uměleckých zásad. Praha: Arch, 1995.
Slíva, V. Modely a modelová technika v architektuře a urbanismu. In: Architektura ČSR. Praha: Svaz architektů ČSR, 6/1974.
SOLÀ‐MORALES, Ignasi de. Diference: topografie současné architektury. Praha: Česká komora architektů, 1999. Teorie a kritika architektury.
Sparke, Penny. A century of design. Barron’s Educational Series ‚1998.
Sparkeová, P. Století designu: průkopníci designu 20. století. Praha: Slovart, 1999.
Storr, R., Cooper, D., Loock, U. Raymond Pettibon. London, 2001.
Strong, D. Antické umění. Přeložil Radislav HOŠEK, přeložil Jan BOUZEK. Praha: Artia, 1970.
Spisy o Saint‐Denis. Praha: OIKOYMENH, 2006.
Svoboda, K. Estetika svatého Augustina a její zdroje. Brno: Masarykova univerzita,
Sypher, W. Od renesance k baroku: proměny umění a literatury 1400–1700. Praha: Odeon, 1971.
Škeřík, J. Technický receptář. Praha: FCC Public, 1999.
Švácha, R. Česká architektura a její přísnost. Padesát staveb 1989 – 2004. Praha, Prostor, 2004.
Švácha, R., Smejkal, F. Katalog DEVĚTSIL Czech avantgard art, architecture and design of the 1920s and 30s. Oxford: Museum of Modern Art, 1990.
Švácha, R. Od moderny k funkcionalismu: proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století.. Praha: Victoria Publishing, 1995.
Taut, B. Nové bydlení. Žena jako tvůrce moderní domácnosti. Praha: Orbis, 1926.
Teige, K. Nejmenší byt. Praha: Václav Petr, 1932.
Tertulianus: O hrách. Praha: 2004.
Stern, R. A.M. (ed.). The international Design Yearbook, New York. London: Thames and Hudson, 1985/86‐.
The New Grove Dictionary
Tichá, J. (ed.). Architektura na prahu informačního věku: texty o moderní a současné architektuře. Praha: Zlatý řez, 200
Tichá, J. (ed.). Architektura v informačním věku: texty o moderní a současné architektuře II. Praha: Zlatý řez, 2006.
Trescher, S. Kunst der Gegenwart. Köln: DuMont Buchverlag, 2006.
Urban, A. Deskriptivní geometrie I, II. Praha: SNTL, 1965.
Venturi, R. Složitost a protiklad v architektuře. Praha: Arbor vitae, 2003.
Vlček, T. Honoré Daumier, Praha: Odeon, 1985.
Vlnas, V. (ed.). Sláva barokní Čechie: umění, kultura a společnost 17. a 18. století. Praha: Paseka, 2001.
Vojvodík, J. Povrch, skrytost, ambivalence: manýrismus, baroko a (česká) avantgarda. Praha: Argo, 2008.
Vondráček, Radim (ed.). Biedermeier: umění a kultura v českých zemích 1814–1848. Praha: Uměleckoprůmyslové museum, 2008.
Wagner, O. Moderní architektura. Praha: Laichter, 1910.
Wall, J. Figures & Places. Selected Works from 1978–2000. New York: Prestel, 2001.
Wilson, S. Information Arts: Intersections of Art, Science and Technology. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press, 2003.
Wittkower, R. Art and Architecture in Italy 1600–1700. London: Yale University Press,
Youngblood, G. Expanded Cinema. New York: P. Dutton & Co., Inc., 1970.
Zieliński, Tadeusz A. Style, kierunki i twórcy muzyki 20. wieku. Warszawa: Centralny Ośrodek Metodyki Upowszechniania Kultury,
Zrzavý, Anatomie pro výtvarníky. Praha: Avicenum, 1977.
vydavatelství GRADA, ERA, REBO – publikace vztahující se k předmětu
Soubory ke stažení
- Tento odkaz vede na soubor
- Tento také
a dokonce má popisek (shift‐enter) - další